Obsah

Historie

První písemná zmínka o obci je z roku 1293. Zajímavé je, že souběžně s názvem Lavičné je uváděn i název Nová Bělá. Název Lavičné je pravděpodobně odvozen od velkého počtu lávek přes potok. Další názor vysvětluje vznik z podstatného jména lavice ve významu rovná, plochá skála.

Lavičné patřilo od nejstarších dob k panství Svojanov.

 V roce 1930 žilo v obci 271 obyvatel z nichž se 253 hlásilo k německé národnosti. Po Mnichovském diktátu v r. 1938 bylo Lavičné 10. října téhož roku obsazeno německou armádou a poté připojeno k tzv. Říšské župě Sudety. V roce 1945 se Lavičné opět stalo součástí obnoveného okresu Polička ( v r. 1855 se prvně stalo jeho součástí) a bylo odsunuto 138 Němců.

Největšího počtu obyvatel dosáhlo v roce 1900, kdy v padesáti domech žilo 330 lidí

Od roku 1960 je Lavičné v okrese Svitavy, od r. 2003  v kraji Pardubice. 

Z konce 18. století pochází kaple sv. Jana a Pavla. Zařízení kaple je z počátku 19. století (bylo vykradeno v r. 2005). Zvon ve věžičce odlili ve Zvonařské dílně Marie Dytrychové - Tomáškové z Brodku u Přerova po sbírce v r. 1991.Téhož roku byl i vysvěcen.

V obci se nachází dva pomníky, které jsou památkou na  válečné střetnutí v  prusko-rakouské válce z r. 1866. Pomník před kapličkou jako jediný v republice připomíná rakousko-italskou válku v témže roce.

Za zmínku stojí i stará kovárna, kde svoji činnost provozoval místní kovář ještě v minulém století. Je vybavena původním zařízením. V současné době  je soukromým majetkem.